I am Setsuna - recenze

Počítačové hry

Zábava a Hry / Počítačové hry 113 Zobrazení komentářů

„Mám pro tebe úkol, žoldáku. Nedaleko od pobřeží se nachází malý ostrov a na něm malá vesnička. Žije tam mladá dívka, která letos oslaví osmnáctý rok věku,“ vypráví hlavnímu hrdinovi záhadný posel, který se zničehonic objevil uprostřed zasněženého lesa. Člověk v ten moment čeká, že dostane za úkol dívčinu zachránit před hladovým drakem nebo něco podobného. Jenže úkol zní docela jinak: „Tvým úkolem, Endire, je tuto dívku zabít.“

I Am Setsuna není masivní RPG. Nedělal na něm dvousethlavý tým, nemělo stomilionový rozpočet, není nadabované a větší pozornosti se mu dočkalo až, když se zařadilo mezi launchové tituly konzole Nintendo Switch.

Jak se ale už minulý rok mohli přesvědčit majitelé PC, PS4 a PS Vita, i přes kukuč nenápadného šedého štěněte nabízí I Am Setsuna překvapivě podmanivý příběhový zážitek, který vypráví o mimořádné dívce Setsuně. Čím mimořádné? Může zachránit svět před invazí monster, ale musí pro to obětovat svůj vlastní život. A vy jí v tom máte pomoci…

I Am Chrono Trigger 

Od prvních momentů je zřejmé, že tvůrci z japonského studia Tokyo RPG Factory neměli v úmyslu postavit žánr JRPG na hlavu. Vlastně právě naopak. Výsledek vypadá přesně tak, jak byste od „tokijské fabriky na RPG“ čekali – vypadá velmi japonsky a dává vzpomenout na klasiky z 90. let.

Zatímco příběh i postavy evokují Final Fantasy X, soubojový systém jakoby z oka vypadl Chrono Trigger. Po úvodním oťukávání získáte k ruce parťáka, pak dalšího, a po deseti hodinách už budete mít pod palcem slušné komando. Každý umí něco, ale zároveň si do každé bitvy můžete vzít maximálně tři bijce, což z vaší strany vyžaduje slušnou dávku taktizování.

Podobnost s Chrono Trigger jde tak daleko, že kdybyste vedle sebe položili obrázky právě z těchto dvou her, identické rozložení uživatelského rozhraní by vás praštilo do očí. V levé dolní části obrazovky vybíráte mezi Attack/Tech/Item, v pravé části vidíte zdraví a manu svých postav, a pochopitelně nechybí ani ukazatel připravenosti k další akci.

Právě tzv. active-time battle system (ATB) představuje pro českého hráče netradiční prvek, ale o to je zážitek z hraní Setsuny zajímavější. Vaše postavy mohou konat nějakou akci vždy jen jednou za čas, právě když se jejich ukazatel doplní, přičemž každá postava má jinou obnovovací rychlost. Někdy je to deset vteřin, jindy pět, ale s pomocí buffovacích kouzel však lze útočit klidně každou vteřinu (až si člověk říká, jestli ten Haste není poněkud nevyvážený?).

Nepřátelé fungují na identickém principu a pomocí různých „techs“ (tj. kouzel) se mohou urychlovat, popřípadě vás naopak zpomalovat. Celé to ve výsledku tvoří mix mezi tahovkou (útočíte jednou za čas) a realtime strategií (čas neustále běží, byť v menu lze nastavit jeho pauzování).

Znovu a znovu… 

Soubojový systém je pro našince největší atrakcí celé hry a japonské produkce neznalí hráči do něj budou pronikat klidně několik hodin. Je to zábava. Vedle obyčejného mydlení stovek nepřátel totiž ke slovu přichází ještě crafting desítek speciálních schopností, vliv různých útoků na různé druhy lootu, kombo útoky dvou postav najednou nebo nabíjení sekundárního ukazatele pro maximalizaci ataků… Na papíře to zní možná složitě, ovšem ve skutečnosti je I Am Setsuna dobrou vstupní branou do světa JRPG.

Řadí se totiž k těm jednodušším kouskům, a to i přes poměrně přísný systém ukládání. Svou pozici můžete „sejvnout“ jen u velmi řídce rozmístěných checkpointů nebo při toulání se po otevřeném „overworldu“ (Mimochodem, když je řeč o toulání, proč tu proboha není mapa? A proč je hrdinův deník plný popisků každého druhu nepřítele, ale pořádný quest log aby si člověk psal bokem?). V průběhu dungeonů není ukládání povoleno, a vzhledem k okamžitému respawnu nepřátel ani nepřichází v úvahu taktika „vlezu dovnitř, posekám pár potvor, vylezu ven, vyléčím se, uložím, vrátím se zpátky a budu pokračovat v rozdělané práci“.

Občasné souboje s bossy vás potrápí a donutí sáhnout po lektvarech nebo oživovacích předmětech, ovšem s řadovými potyčkami budete projíždět jako katana máslem. Nepřátele stačí napadnout z boku nebo zezadu, zvolit pár plošných útoků, a kolikrát jsem vyčistil klidně i tři potvory najednou. A to jsem se snažil soustředit na příběh a grindování omezit na minimum. Vzhledem ke zmiňovanému respawnu monster vám totiž nic nebrání v tom se k nim vracet a donekonečna sbírat zkušenosti. Tím však jen urychlíte nevyhnutelný příchod stereotypu.

Oproti "velkým" JRPG vám I Am Setsuna ze života ukousne jen nějakých dvacet hodin, ale i přesto se četné souboje začnou zajídat. Vaše strategie z úvodních hodin totiž bude dost dobře použitelná i ke konci hry, a postupně přibývající postavy s několika novými schopnostmi jsou jen krátkodobými náplastmi.

Druhá liga 

I Am Setsuna je hra, z níž vysloveně číší nadšení tvůrců pro věc a láska k předloze. Zároveň je to však hra, která neschová svůj nízkorozpočtový původ. Zasazení do sněhem zasypané části světa je nevšední a vyšlapané cestičky, které za sebou postavy nechávají, vypadají efektně. Věčně bílé kulisy se však po pár hodinách okoukají. Autoři totiž recyklují stále stejné textury, což koneckonců platí i pro opakující se interiéry budov nebo občasná podzemí.

Poněkud fádně působí i nepřátelé. Obyvatelé zdejšího světa jsou zděšeni z monster, jenže jak záhy zjistíte, těmi monstry jsou převážně tučňáci, ptáci a veverky, tlačící před sebou sněhové koule jako hovniválové. Postupem času se design nepřátel trochu zlepší a začne být kreativnější, ale až na bossy rozhodně nejde o silnou stránku hry.

On i ten půvabný soundtrack se oposlouchá. Autorům slouží ke cti, že se odvážili sáhnout po výhradně klavírní muzice, která v různé podobě podkresluje melancholické courání po světě a intenzivní souboje. Ale například bojová skladba se od začátku do konce nezmění a dost pravděpodobně vás začne otravovat.

A konečně se nižší tvůrčí ambice projevují i na příběhu. V základu je povedený a rozličné postavy jsou i přes svou občas zbytečnou ufňukanost zajímavé, ale tvůrci se snaží vyprávění obohacovat o zdánlivě větvící se dialogy, a výsledek je spíše kontraproduktivní. Mnohokrát dostanete na výběr za dvou možností, ale když si zvolíte tu, kterou si scénárista nepřeje, a kterou do hry dal jen na oko, některá z vašich postav řekne: „No já si myslím, že by se to mělo udělat takhle“. Čili se to udělá takhle, a vy máte po ptákách. Proč nabízet možnost volby, když žádná volba neexistuje?

I přes nižší produkční hodnoty je však I Am Setsuna titul hodný vaší pozornosti, který bezproblémově funguje i v kapesním balení pro Nintendo Switch. Setsuna udělá radost všem fanouškům klasických JRPG, kterým se stýská po „starých dobrých časech“, ale zároveň má potenciál osvítit hráče, co se japonských RPG dosud děsili.

Komentáře