Největší vztahové tabu: Peníze. Proč o nich nechceme mluvit?

Pro ženy

Bulvár / Pro ženy 634 Zobrazení komentářů

Největší vztahové tabu: Peníze. Proč o nich nechceme mluvit?

Jak v páru mluvit o penězích? A proč vznikají na toto téma tak často třenice a hádky? Na to jsme se zeptali koučky Lenky Černé.

V současnosti je běžné, že lidé v manželství mají každý svůj účet a ten společný nepřipadá v úvahu. Proč tomu tak je a jaké to má nevýhody a výhody?

Myslím si, že je to přirozený následek emancipace žen, které se staly více samostatné a vydělávají si vlastní peníze. Zcela přirozeně si ženy s vlastním příjmem vytváří i separátní účet. Otázkou zůstává, proč si lidé v párech nevytváří i společný rozpočet a nedávají finance na jedno místo. Z mých vlastních zkušeností při koučování párů je za vším skrytá emoce strachu. Obáváme se o financích s tím druhým mluvit a bereme takové debaty jako zdroj hádek a nepochopení. A zároveň se do jisté míry strachujeme o vlastní ztrátu financí, své jistoty. Přitom jen stačí, když lidově řečeno otevřeme pusu a bez emocí o svých myšlenkách mluvíme. Pokud nám partnerství funguje, nemůže se jen tak zhroutit a vždy s tím druhým hledáme řešení v každé situaci. Náš vztah naopak takové debaty mohou posílit.

Proč je téma peněz v naší společnosti takové tabu?

Protože jsme tímto směrem bohužel vychováváni. Když naši rodiče neměli k financím kladný vztah, zcela nevědomky jsme se tento způsob přemýšlení a postoj k nim naučili. Poté jej pouze aplikujeme ve vlastních životech. Pokud jsem od dětství vychovávána tak, že je v pořádku být bohatý a je skvělé o penězích přemýšlet i komunikovat, nemám s financemi většinou problém. Vše je tedy o tom, jaké finanční naprogramování jsme získali, když jsme byli dětmi.

Jak by správně mělo vypadat rodinné financování?

To vždy záleží hlavně na partnerech, jak si společné finance nastaví. Neexistuje přesný předpis, ani pravidlo. Co je ale důležité, v onom nastavení by se oba dva měli cítit dobře, což znamená v debatách neustupovat, zároveň chápat i toho druhého. Někteří lidé si vše napíšou na papír a odsouhlasí si, někomu stačí rozhovor u dobrého vína. Já osobně jsem příznivcem toho, že má každý svůj vlastní příjem a společně dávají do rodinného rozpočtu dle svých možností. A když je žena na mateřské, je to hlavně muž, který by se o svoji rodinu měl postarat. Je obrovská škoda, když se žena vrací do práce i pár měsíců po narození svého dítěte. My ženy jsme tu skutečně i od toho, abychom byly i matkou, která si své děti může užít.

Kde se v člověku rodí přístup k penězům?

Základní nastavení získáváme v našem dětství, podle toho co jsme slyšeli a viděli u našich rodičů. To bývá často nevědomé, o to je zrádnější. Zároveň si vztah k penězům utváříme i během života, na základě našich zkušeností. Můžeme na něm vědomě pracovat a finančně se vzdělávat, dnes na téma finanční inteligence existuje spoustu knih.

Většinou dochází k hádkám, konfrontacím, nebo tichému trpění ze strany ženy v domě, kdy je na mateřské a nemá svůj příjem. Proto dochází i k tomu, že si ženy při mateřské vydělávají, nebo pracují, aby předešly tahanicím, co kde kdo za co koupil. Je to zralé přemýšlení z obou stran? A jak tyto situace řěšit?

Já si myslím, že taková situace jen ukazuje na to, jaké má vztah trhliny. Je to ten nejméně vhodný okamžik, ale je dobré si v tomto ohledu přiznat pravdu. Evidentně mezi partnery nefunguje komunikace, a zároveň zde muž není skutečným mužem. Právě on by měl v tomto období ženě dopřát čas i možnost být doma s dítětem, postarat se o materiální záležitosti. Muž by měl ve vztahu fungovat jako ochránce, který poskytne své ženě a dítěti bezpečí a zázemí. Když muž nefunguje, žena je nucena se postavit do mužské role (jde vydělávat peníze), a vzniká tak ve vztahu zmatek, střídání mužské a ženské role, což nedělá nikdy dobrotu. Jsem určitě zastáncem toho, aby žena neseděla mnoho let doma s dětmi a měla vlastní práci, zájmy. Měla by mít ale možnost být první roky mámou na plný úvazek, a to jí může poskytnout pouze její muž. Když se po nějaké době rozhodne jít pracovat, měla by se do práce těšit, ne být štvancem, který musí dělit svůj čas mezi práci a milované dítě.

Co se změní s s příchodem dítěte v otázce financí u muže, co u ženy? U koho jde o větší změnu, se kterou se musí vypořádat?

Já si myslím, že ta změna je radikální na obou stranách. A bolí o to méně, čím více se na ní pár připraví. Jsme tu opět u partnerské komunikace. Pokud chci mít dítě, musím přemýšlet i racionálně. Podívám se na to, jak vysoká je mateřská dovolená, kolik stojí plínky, kočárek... a kolik peněz mi zbyde, když všechno poplatíme. Poté si s kalkulačkou sednu a upřímně si řeknu, jak můj finanční život s dítětem bude vypadat. Mnoho lidí si neuvědomuje, jak je finanční složka u výchovy dítěte důležitá a prakticky až do porodu ji neřeší. Jenže, problémy dříve či později přijdou, vztah zatíží. Jak řekla jednou moje babička: "Když není co na pekáči, ani ta láska není".

Jak snáší dnešní ženy finanční závislost na partnerovi?

Podle mě jsou zde v Čechách dva extrémy. Některé ženy s tím nemají vůbec žádný problém, naopak si toho užívají a snaží se svůj protějšek "využít", jak jen to jde. Druhá skupina žen se závislosti extrémně bojí a raději jde hned po porodu do práce. Ani jeden extrém však není zdravý a je zapotřebí hledat kompromis. Naučit se spolehnout na svého muže, ale zároveň neusnout na vavřínech. U každé mámy přijde okamžik, kdy by se měla zvednout a jít zase do práce. Prospěje to nejen jí, ale i jejím dětem.

Jak je možné, že dřív rodinné seskupení i v oblasti financí fungovalo mnohem lépe?

Protože zde byly jasně dané pozice a role. Muž byl živitel rodiny a žena byla ta, která se starala o děti. Nikdo nad tím nepolemizoval, do té doby, než ženy začaly plně pracovat a dokonce mít i vyšší platy než jejich muži. Díky tomu došlo k dezorientaci mužské a ženské role (celkově ve vztazích), která dodnes trvá a, jak to tak odhaduji, ještě nějakou dobu trvat bude. Naším úkolem je tedy to, aby žena zůstávala i v dnešní době ženou a muž mužem. A i když se to zdá jednoduché, je to pro nás všechny úkol nelehký.

Komentáře