Otce odvedli přímo od mlátičky, vzpomíná rolník na krutá léta padesátá a odpor k JZD

Domácí

Zprávy / Domácí 103 Zobrazení komentářů

Otce odvedli přímo od mlátičky, vzpomíná rolník na krutá léta padesátá a odpor k JZD

Díl čtvrtý: Léta 1948 - 1958

Kolektivizace nebyla ničím jiným než krádeží pozemků a majetku soukromých zemědělců za bílého dne. Pro ospravedlnění tohoto zločinu bylo proto zapotřebí rozdmýchat třídní nenávist i na vesnici. Komunisté poštvali "vykořisťované bezzemky a chudé rolníky" proti "vesnickým boháčům", jimž říkali pejorativně - podle ruského vzoru - "kulaci".

Dobromil Podpěra pocházel ze starého selského rodu. V Neprobylicích na Slánsku hospodařil již od 17. století a byl dokonce zmiňován v povídkách Václava Beneše Třebízského.

V červnu 1948, kdy& Klement Gottwald dostal od Sovětů za úkol provést kolektivizaci zemědělství, mu bylo šestnáct let. Během vyprávění pro Paměť národa vzpomínal na& nesmyslně velké odvody dávek masa a zemědělských plodin, které byly předepisovány zemědělcům,& kteří chtěli hospodařit sami.&

"Rozpisový systém dodávek existoval už za nacistů v době protektorátu a měl svá pravidla - byl vypočítáván z desetiletého průměru sklizně jednotlivých plodin a živočišného chovu. V roce 1949 byl tento systém ,vylepšen‘. Sedlákům byly odvody stanovovány individuálně, někdy vyšší až o třicet procent."

Pokud hospodář dodávky neplnil, byl tvrdě trestán vysokými pokutami. A jestliže je nebyl schopen zaplatit, tak ho zpravidla uvěznili a byl mu zkonfiskován majetek.

"Otce odvedli přímo od mlátičky. Byl zatčen za ,narušování státního plánu orby strojně traktorové stanice‘, odsouzen pak k pěti měsícům vězení a pokutě dvaceti tisíc korun. Jeho uvězněním se komunistům podařilo zastrašit lidi a do družstva je doslova nahnali. Než se táta dostal k soudu, uběhly nekonečné tři měsíce. Mně bylo tehdy dvacet let - jednou jsem při výslechu dostal facku, že jsem mluvil moc, podruhé, že jsem mluvil málo," vzpomínal Dobromil Podpěra.

Ukažme si na ně

Zabavování majetku soukromým zemědělcům bylo legitimizováno přijetím Zákona o zakládání jednotných zemědělských družstev (JZD) v únoru 1949. A jak už zaznělo, kdo vstoupit do družstva odmítal, byly mu stanovovány čím dál vyšší odvody.& Jejich neplnění bylo navíc využíváno k propagandě. Po vesnicích vylepovali plakáty se seznamy neplničů - "viníků nedostatku potravin na trhu".

Mnozí zemědělci nátlak nevydrželi a do JZD vstoupili. A ti, kdo odmítali, byli zatýkání a ve vykonstruovaných procesech posílání do vězení. Jen od srpna 1950 do března 1951 bylo odsouzeno na 50 tisíc soukromých zemědělců, což představovalo 40 procent všech odsouzených v tomto období.

Kolektivizace i přesto nepostupovala tempem, jaké si komunisté představovali. V listopadu 1951 spustili proto Akci "K" (kulak), během níž byly vystěhovávány rodiny odsouzených sedláků z vesnic. Záminkou pro další perzekuce byla vražda tří funkcionářů místního národního výboru v Babicích na Třebíčsku 2. července 1951. Vražda nebyla nikdy objasněna, ale komunisté ji využili pro rozsáhlé zatýkání, zastrašující soudní procesy, v nichž padaly vysoké tresty.

Vystěhování do vesnice "Kulakov"

Akce "K" postihla i rodinu Dobromila Podpěry, která musela opustit rodný statek a vystěhovat se do obce Luníkov, kam byli soustřeďováni nepohodlní sedláci, takže se mu začalo říkat "Kulakov".

"Dvanáctého ledna 1953 nás vystěhovali do Luníkova. Směli jsme si vzít jen nejnutnější vybavení: deset slepic, deset kilo mouky, trochu sádla. S tím jsme měli jako samozásobitelé vydržet až do žní. Na potravinové lístky jsme nárok neměli a ´volný obchod´ byl čtyřikrát, pětkrát dražší."

V době ukončení "Akce kulak" v lednu 1954 bylo přestěhováno až čtyři tisíce rodin. &

Součástí represe byly navíc pracovní tábory a vojenské Pomocné technické prapory (PTP), které byly zřízeny pro politicky nespolehlivé brance v roce 1950 k výkonu základní vojenské "pracovní" služby beze zbraně. V počátcích založení oddílů byli k PTP povolávány i starší ročníky na takzvané výjimečné vojenské cvičení, které trvalo neomezeně dlouhou dobu. Velitelé vojáky ubezpečovali, že se cvičení může protáhnout až do jejich smrti, "pokud je bude stát a armáda potřebovat".

"Na vojnu jsem byl povolán k PTP, nastoupil jsem 28. února 1953. Služba u PTP obnášela ´výcvik´ s krumpáčem a lopatou, abychom se prý po návratu zpět uměli zapojit do budování socialismu," vysvětlil Dobromil Podpěra.

Zařazen byl do takzvaného těžkého PTP na uhelnou šachtu, prý aby nepřišel moc na vzduch. "Měli jsme ale nárok na lístky pro těžce pracující. Hned jsem věděl, co s nimi udělám - pošlu je domů." Bylo na nich asi dvanáct kilo masa, salám, tuky. "Obratem jsem dostal dopis od matky, která běžela do Slaného a nakoupila samý bůček - byl nejlacinější a nejdostupnější. Pak ho pekla, rozemlela a mazal se tím chleba."

Politruk: Máte štěstí pétépáci, že Stalin zemřel!

Většina vojáků PTP strávila nedobrovolně v armádě mnohem více, než kolik činila oficiální dvouletá základní vojenská služba. Někteří i čtyři roky.

"Já měl to štěstí, že jsem byl na vojně jen dva roky - 28. února 1955 jsem odešel do civilu. Týden po mém narukování zemřel totiž sovětský diktátor Stalin a po návratu z pohřbu Stalina i československý prezident Gottwald. Tehdy se náš politruk opil a řekl nám, že máme štěstí, že Stalin zemřel, protože prý Gottwald souhlasil s jeho příkazem, aby se naše jednotky přesunuly na sever Ruska."

Pomocnými technickými prapory a Technickými prapory (pro "spolehlivé" vojáky se sníženou zdravotní klasifikací) prošlo asi 60 000 mužů. Z toho bylo z politických důvodů (klasifikace "E") zařazeno do PTP asi 22 000 osob.

"Po návratu z vojny jsem se hlásil na pracovním úřadě ve Slaném. Před narukováním jsem byl zaměstnán ve Státním statku Slaný. Chtěl jsem si sehnat jinou práci, ale jedinou možností, kterou mi nabídli, byla svazácká zemědělská brigáda v pohraničí, takže jsem raději nastoupil zpět do Státního statku ve Slaném, kde jsem byl až do roku 1975."

V roce 1968 byl Dobromilu Podpěrovi vrácen dům v Neprobylicích čp. 5. Zbyla z něj ovšem jen troska, protože JZD dům používalo jako sklad hnojiva. Během čtyř let si dům přestavěl a zmodernizoval. V roce 1990 získal zpět do vlastnictví i rodinný statek a obnovil se syny Jiřím a Janem rodinné hospodářství.

Video: Na Stalina! Výstava Paměti národa ke 100. výročí Československa

Kolektivizace trvala přes deset let a měla katastrofální dopad na životy jednotlivců, rodin, vztahy mezi lidmi, úroveň zemědělství i krajinu.

Na konci 50. let byla většina soukromých zemědělců zlikvidována, takže JZD obhospodařovávala většinu půdy v Československu. Vrcholem boje proti vesnickým boháčům se stalo rozorávání mezí a spojování pozemků do velkých lánů. Při tom byla ovšem poničena vegetace na mezích a vykácena řada stromořadí, což mělo negativní ekologické následky. O ukradený majetek se starali lidé, kteří neuměli hospodařit, a tak ekonomická úroveň venkova poklesla.

I přesto tehdejší prezident Antonín Novotný vyhlásil na celostátní konferenci v roce 1960 vítězství socialismu v Československu.

Příští díl: Socialismus zvítězil, tisíce politických vězňů se ocitly na svobodě

Video:& Lidé doprovázeli své krávy a loučili se s nimi, bylo to dojemné, vzpomínají pamětníci na kolektivizaci.

Komentáře